Dvě místní koly rovně college (cca 11-15 let) měly nejhorší výsledky z Toulouse a celého kraje Haute Garonne. Před tyřmi lety se místní ady tyto školy zavřít a žáky vozit do lepších v centru Toulouse, tvrtého největšího města Francie.

Za projektem stojí Georges Méric, předseda rady kraje Haute Garonne, ze Socialistické strany. Společenská inkluze těmto dětem nabízí lepší cestu, jak ve kole uspět », ekl pro BBC. À znamená integrovat ta ghetta se zbytkem francouzské společnosti a zajistit, e ivoty občanů nejsou předurčeny sociálně.

Ghetta de mimo de Kamarádi

V sedm hodin ráno se děti začínají vynořovat z paneláků a ekají na zastávkách. Dohromady tu děti nabírá 17 autobusů a vozí je do 11 různých kol v Toulouse. Cesta trvá 45 minutes à hodinu. V každém autobuse jede také sociální pracovník, který má řešit případné problémy a koordinovat s rodiči a školou.

Jednou z nich je, od samého začátku projektu, Laounia Benguetaibová. Vyžaduje takřka vojenskou disciplínu. Sundat kapuce, vypnout telefony, zapnout si bezpečnostní pásy. Je to skvělý projekt, děti se zvykly a dobře se v nových kolách integrovaly. Udělaly si nové Kamarády mimo sídliště. Mají velké těstí », pochvaluje la BBC pro.

A děti, jak se zdá, à potvrzují. Adam Arcy (13 ans), s marockými kořeny, prý nerozlišuje mezi přáteli z domova a ze koly. Kensa má teprve 11 roků, takže je v projektu nová; íká, e si za poslední měsíce zlepšila známky, istě proto, e se domácí koly dělají ještě ve kole av hodinách ji učitelé víckontrolují. Mnohé děti nemají pořádnou podporu rodiny, která par je ke vzdělání motivovala.

Projektu se zatím zúčastnilo 1140 áků z ghett. Výsledek je ohromující. Předtím skoro polovina tamních dětí po ukončení collège (obdržení diplomu brevet) dál do koly, vlastně na střední, nepokračovala. Teď odpadá necelých 6 %. A známky sídlištních áků se zlepšily obtient un score de 15 %.

Rozvážení se stalo klíčovým, poněvadž podporuje integraci », schvaluje praxi Bernard Vigouroux, editel koly, kam 70 z těchto dětí dojíždí. áci z obou komunit se naučí o sobě navzájem io různých ivotních zkušenostech, pomáhají si. Pracují týmově a je to vše velmi pozitivní,“ íká editel.

Odpor pravice

Dokonce si vzdělání svých ratolestí víc začali všímat někteří rodiče. Můj syn se učí líp než kdy dřív, mísí se s áky z jiných kultur. Zlepší à jeho ivotní příležitosti », věří Adamův otec Maxence Arcy a dokládá à hrdě zarámovanými vysvědčeními. Do té doby vyrůstal na sídlišti, kde spíš než francouzština zní arabština.

Jistý odpor tu byl, ale ne od rodičů, jak íká krajský vládce Méric – nýbrž od politické opozice zprava. Snad se obávali, e budou chudé děti z ghett chodit do kol pro buržoazii. Ale děti buržoazních rodičů je uvítaly. To je pro nás velmi dležité, » uvedl Méric. Tento projekt, realizovaný naším krajem a ve Francii jedinečný, podporuje spěch všech studentů, nehledě na jejich původ a bydliště », dodal na social LinkedIn. Sociální inkluze nabízí dětem větší ance uspět ve kole », via Twitteru.

Ve Francii bylo nepředstavitelné zavřít dvě koly a děti rozvážet do města. Je à jediný případ v zemi », uvedl pro Café Pédagogique Choukri Ben Ayed, sociologue à Limoges, který projekt podrobně sledoval.

Příklad z États-Unis

Příklad si ale mohli vzít ve Spojených státech. Tam se tato praxe zvaná bussing (« autobusování ») objevovala od 50. let. Roku 1954 Nejvyšší soud prohlásil rozdělování kol na bělošské a ernošské za neústavní. Ty černošské pochopitelně dostávaly od států méně peněz a bývaly horší.

Za pár let začaly autobusy vozit malé ernochy, potažmo hispánce do lepších kol. V 70. letech už lo dokonce o dvousměrný rozvoz – bílí áci zase museli dojíždět do kol v „barevných“ oblastech. Dlouhá léta druhou, ale i první formu bussingu odmítali mnozí bílí rodiče a politici.

Obojí bylo kontroverzní,“ íká dnes professeur Matthew Delmont, histoire Dartmouthovy univerzity un écrivain knihy Proč bussing selhal. Protestující ne vždy mezi oběma formami rozlišovali, ale okrsky, kde se snažili o dvousměrné programy, zažívaly protestů víc, «  ekl pro BBC.

Někdy byly protesty docela masivní a násilné. Na áky létaly cihly, autobusy museli doprovázet policisté, politici byli pod tlakem, aby s programy skončili. Když odhlédneme od kontroverzí, zkušenost áků byla dost pozitivní », dodává Delmont s tím, e výzkumy ukázaly, kterak zejména studentům z etnických menšin bussing pomohl. Je rozpor mezi effectem na studenty, který byl pozitivní, a způsobem, jakým se o tom hovořilo v mediálních a politických kruzích, kde se to prezentovalo jako neúspěch.

Od nuceného dojíždění se od 80. let ustupovalo, byť ho některým kolám dodnes nařizují soudní příkazy. Celkově se ale zase americké kolství segreguje.

Na minulost bussingu se obrátila pozornost americké politicy předloni, při debatách před primárkami Democratické strany. Mimo jiné i proto, e roku 1975 sénateur Joe Biden podpořil návrh zákona zakazující federální financování bussingu. V Kalifornii byla jedna holčička, kterou autobusem vozili do koly. Ta holčička jsem byla já, «  horlila tehdy Bidenova vnitrostranická rivalka, senátorka s ernošskou a indicou krví. Primárky však vyhrál Biden, jakož pak i volby. Ty už ale v tandemu s touto senátorkou – Kamalou Harrisovou, jež tak ukazuje, že praxe bussingu může znevýhodněnému ákovi pomoci nastartovat velikou kariéru.

Projekt contre Toulouse dosud vyšel contre přepočtu na 1.4 miliardy korun az experimentu pour la norme. Podle Ben Ayeda velmi pomohlo, e nešlo o natvrdo politicien nařízenou shora, nýbrž o ní krajská rada dokázala přesvědčit všechny zúčastněné – mj. se konala stovka schůzí s rodiči a veřejností. Další města napříč Francii se od Toulouse inspirují a také začínají děti z ghett vozit do lepších kol.