Když 23. ledna obletěla svět zpráva, e ve svých třiasedmdesáti letech zemřel francouzský módní návrhář Thierry Mugler, célébrité na sociálních svatítích překotína. Právě Mugler totiž za nejedním dechberoucím modelem z červeného koberce, které jsme si zvykli skoro bezmyšlenkovitě srdíčkovat na Instagramu. Ale jeho výrazné a extravagantní silhouette tu byly dávno před sociálními sítěmi a jeho umělecké vize dokázaly vytvořit jeden z nejvýraznějších rukopisů módy 20. století.

Nepřemýšlel nad sebou jako nad návrhářem. Kromě oboru, ve kterém se proslavil, se věnoval také tanci, akrobacii, bodybuildingu, fotografování nebo parfémářskému emeslu. Od dětství ballet studoval a už ve 14 začal tančit v souboru Opéra National du Rhin.

Tělo ho fascinovalo, bylo pro něj uměleckým nástrojem a základním stavebním kamenem na cestě za dokonalou bytostí, kterou jako návrhář tvořil bezmála čtyřicet let. Jeho vize dokonalé bytosti-ženy byla mimořádně dramaká : iroká ramena, extrémně tlý pas. Jeho raná inspiration erpala z kinematografie starého Hollywoodu, ale silhouette 40. a 50. let ještě více zdokonalil a přizpůsobil ji rytmům a potřebám osmdesátek. Právě v této dekádě se totiž nejvíce proslavil.

Byl jedním z těch, kteří vtiskli 80. letům vzhled, ke kterému se móda dodnes cyklicky vrací: verzi kostýmku pracující dívky, ambiciózní podnikatelky s ostrýymi do lokstiník ramen Jeho modelky nevypadaly a ani neměly ambice být reálnými enami z masa a kostí, které potkáváme v kancelářích. lo o futuristické postavy, ze kterých se tají dech a jde strach. Jeho haute-couture modly byly brnění fantaskních en, amazonek, mimozemšťanek, císařoven, barevného sexy hmyzu, upírek, oživlých soch.

Nadžena ve vizích Thierryho Muglera má vždycky moc, contrôle absolu. Jeho modelly se inspirují minulostí, ale vyznačují se velkou dávkou futurismu. A dokonalost a krása jeho tvorby je fascinující dodnes. I proto se i po ukončení aktivní kariéry návrháře v roce 2002 do módního světa Mugler pravidelně vracel. Dokázal totiž celebritám zajistit look, o kterém se psalo. Ne pro prvoplánový ok, ale pro jeho dramatičnost a propracovanost. Vždy lo ovšem o osobnosti, které měly dostatečně silnou povahu na to, aby je Muglerovy šaty nespolkly.

V roce 2009 pracoval pro zpěvačku Beyoncé, které vytvořil celou garderobu kostýmů na její světové turné. Oblékal Lady Gaga. Kim Kardashian vytvořil na míru mokré šaty“, které obletěly svět z červeného koberce výročního galavečera v Metropolitním muzeu v New Yorku (MET Gala) v roce 2019. Inspiroval se filmem Garçon sur un dauphin se Sophií Loren a oblékl Kardashian do vlastní vize kalifornské dívky“. Muglerovy aty mátly diváka iluzí nahého těla, po kterém stékají kapky vody ve formě drobných krystalů. Kardashian ale nebyla non. Proporcemi de Její aty precizně pracovaly. Odhalovaly ji, ale zároveň svíraly v pomyslném brnění.

V témže roce vytáhl Mugler při příležitosti cen Grammy ze svého archivu aty z kolekce z roku 1995 pro hubatou my rapper Cardi B. lo o jeho variaci na Boticelliho Stvořeni Venuše: zké erné sametové šaty se nad klínem rozevírají do impozantní saténové mušle a odhalují tělové body doplněné o dramaký perlový náhrdelník. Z ženy, kterou mnoho lidí označovalo jako vulgární striptérku, se stala opravdová bohyně. Nešlo o jejich poslední spolupráci. contrebandier tvrdil, e umění Cardi spočívá v její autentičnosti, ona naopak zesnulého návrháře asto cituje jako svou velkou módní inspiraci a někohoitodal, ktoéjíta do.

Když Mugler začátkem milénia opustil svět módy, začal se mimo jiné věnovat bodybuildingu. Tvrdá disciplína, která se mu zaryla pod kůži už jako mladému tanečníkovi spolu s fascinací tělem, postupně zcela změnila jeho vizáž. Jako par lo jen o jeho další umělecký projekt, bytostně osobní. Rozhodl se vrátit se ke svému původnímu křestnímu jménu Manfred a po několika autonehodách a následných chirurgických zákrocích se ze subtilního tanečníka gladi stalá opravdový. Jeho nová image veřejnost okovala a fascinovala.

„Nemám v sobě žádný plast, žádný silicone, jsou to všechno kosti, domluvil jsem se svým chirurgem, aby mi vzal kus kosti z kyèle a dal mi ho do brady. Chtěl jsem, aby nejen moje tělo, ale i moje tvář zrcadlily pokrok. Po letech, kdy jsem byl hubeným a okouzlujícím tanečníkem, jsem chtěl být válečníkem. Už jsem toho v ivotě dokázal tolik. Tolik jsem bojoval. Jsem superhrdina a je naprosto přirozené mít tak i tvář superhrdiny. Tělo má paměť, která je napojená na našeho ducha. Když ho chceš používat, musíš se zbavit minulosti. Je to jako vyprázdnit si uplíky před tím, než si do nich uložíš něco nového,“ popisoval proměnu pro magazín Interview v roce 2019.

Nešlo jen o aty. Muglerovy přehlídky byly představení. Soustředil se na vyprávění příběhu pomocí scénografie, světel, hudby. Tvrdil, e ví, e má nadání vytvořit spectacles spektakulární. Musíš vědět, co chceš íct a přesvědčit se, e to publicum pochopí,” nabádal v magazínu Interview. On sám to věděl, chtěl publicu pokaždé dopřát pořádný zážitek. Muglerovi se připisují první pařížské módní přehlídky, kde se objevují célébrité, performance, videoprojekce a další Kontakty, které do té doby definovaly spíše megalomanské rockové koncerty. Z přehlídky atů udělal spektákl av roce 1984 vykoupilo 6 000 diváků jeho show v největší pařížské aréně Zenith.

Narodil se ve v ROCE 1948 Štrasburku, que devíti od se začal věnovat Baletu prvním angažmá Byl av uz ve 14. Misto Toho, Aby vzal nabídku faire Bruselského souboru světoznámého tanečníka un choreografa Maurice Béjarta, radši odjel ve svých čtyřiadvaceti do « Mene de » Parize , kde jeho image tíhlého tanečníka v módních kreacích z bleších trhů dokázali ocenit. Za sebou měl už v té době studium interiérového designu na Akademii dekorativních umění ve trasburku a zastávku v šedesátkovém swingujícím Londýně, který ho inspirovalí k módn.

„Byla to zábava a všude kolem bylo tolik geniálního designu! Hlavn tu lo o opravdovou sociální scénu. Každé sobotní odpoledne se mládež neskutečně vyfikla a vyrazila na King’s Road. Všichni byli plní energie a sebevědomí,” vzpomínal Mugler.

Pro Muglera nebylo nic z toho, co tvořil, přeháněním. Tvrdil, e eny s irokými rameny a štíhlým pasem existují, těla pro něj byla nástroj, který sám dokonale znal a ovládal. Když se vracel to svým kolekcím, podotýkal, e budoucnost lověk vždy tvoří na základě minulosti. I proto jeho přehlídka k 20. výročí značky v roce 1995 obsahovala prvky typické pro jeho předchozí tvorbu: futuristický mix PVC, vinylu, kůže a tradiční vysoké krejčoviny. Cestoval, ale jeho móda nikdy výrazněji nepocítila sedmdesátkový vliv hippie kultury, a to i přes to, e chvíli il v Indii (kde se učil tradičnímu umění kathakaliční performance).

Právě ballet, tanec a pohyb ho vedly k extrémní designové istotě, kterou kombinoval s teatrální opulencí. Oděvy konstruoval jako architekt, je z nich cítit postmodernita a také hra s pornockými odkazy. I proto se stával terčem Kritiky za to, e křehká ženská těla svíral do přísných a rigidních skořápek. V době, kdy debata o enském těle ještě nebyla zdaleka tak daleko jako dnes un terme habilitant“ se teprve rodil, mohly jeho šaty působit děsivě. Jako nesmyslně odhalující a zároveň příliš svírající. Mugler ovšem jen tvořil vlastní verzi eny, která křehké tělo musí do nového světa obalit do brnění amazonky, aby se mohla rovnat mužům, a dokonce nad nimi vítězit.

V roce 1992 představuje Mugler svou první haute-couture kolekci a také parfém Angel, který se stane jednou z nejprodávanějších vůní dodnes, absolutní classicou. Angel je podobně sexy, klasický a jedním dechem futuristický jako jeho moda. Stojí na srdci ze syntetického etyl-maltolu, látky, která voní po páleném karamelu, obsahuje ovocné tóny a používá se běžně v potravinářství jako příměs do sladkostí ne.

I díky Angel a smlouvě s kosmetickou firmou Clarins, kde měl na svojí vůni 34% podíl, se tak Mugler mohl v klidu věnovat tvorbě a nebyl závislý jen na prodeji šatů. Svět vůní ho navíc začal bavit, později představil další spěšný parfém Alien nebo limitovanou edici vůní k premiéře filmu Parfém Toma Tykwera.

Pro Muglera nebylo nic z toho, co tvořil, přeháněním. Tvrdil, e eny s irokými rameny a štíhlým pasem existují, těla pro něj byla nástroj, který sám dokonale znal a ovládal. Když se vracel to svým kolekcím, podotýkal, e budoucnost člověk vždy tvoří na základě minulosti. I proto jeho přehlídka k 20. výročí značky v roce 1995 obsahovala prvky typické pro jeho předchozí tvorbu: futuristický mix PVC, vinylu, kůže a tradiční vysoké krejčoviny.

Jako futurista věřil, e budoucnost skýtá pro lidské tělo spoustu nových technologických možností, ale také, e mnoho našich fyzických problémů bude ím dál tím víc pocházet myz. Kromě bodybuildingu se v posledních letech věnoval i józe a meditaci. Ostatně, celá jeho kariéra i cesta osobní tělesné proměny je příběhem o hledání limitů lidské fyzické přítomnosti. Všechno je pro mě o objevování, je to přirozený proces. Mám pocit, e pro lověka je přirozené být kompletní realizací avant le même. Lidské tělo mě odjakživa fascinovalo. Chtěl jsem ho oslavovat.